Prambanan vs. Borobudur

Náboženské a historické pozadí

Prambanan a Borobudur byly postaveny v rozmezí přibližně jednoho století na téže jávské rovině, ale soupeřícími královskými rody s odlišnou vírou. Borobudur, dokončený kolem roku 825 n. l., financovala buddhistická dynastie Šailéndrů a odráží mahájánovou kosmologii — třístupňovou cestu ze světa tužeb (Kámadhátu) přes svět forem (Rúpadhátu) k beztvarosti (Arúpadhátu) na vrcholu. Prambanan, původně postavený kolem roku 850 n. l. za hinduistické dynastie Sandžajů, je zasvěcen Trimúrti: Brahmovi Stvořiteli, Višnuovi Ochránci a Šivovi Ničiteli, jehož centrální věž areálu dominuje. Oba monumenty upadly v zapomnění poté, co se jávské politické centrum přesunulo na východ, byly částečně zničeny erupcemi nedaleké sopky Merapi a znovuobjeveny a obnoveny v 19. a 20. století.

UNESCO zapsalo oba chrámy na seznam světového dědictví v roce 1991 jako výjimečné vyjádření dvou velkých asijských náboženských tradic na jednom ostrově. Prambanan je popisován jako největší hinduistický chrámový komplex v Indonésii a druhý největší v jihovýchodní Asii po Angkor Watu. Borobudur je co do stavebního objemu největším buddhistickým chrámem na světě. Navzdory odlišným tradicím se obě místa nejlépe chápou jako pár — důkaz, že Jáva 9. století byla kosmopolitní, mnohonáboženskou civilizací, v níž hinduistické a buddhistické komunity koexistovaly, někdy v rámci téže královské rodiny. Návštěva obou míst v jedné cestě vám dá úplný obrázek; návštěva jen jednoho vypráví jen polovinu příběhu.

Pro návštěvníky poprvé určuje náboženský kontext způsob, jakým čtou vyřezávané reliéfy. V Borobuduru vyprávějí reliéfní panely o předchozích životech Buddhy, koloběhu karmy a cestě k osvícení — program, který se má procházet po směru hodinových ručiček od základny k vrcholu. V Prambananu vyprávějí reliéfy hlavních chrámů Šivy a Brahmy Rámájanu, velký sanskrtský epos o princi Rámovi, jeho ženě Sítě a démonickém králi Rávanovi, zatímco reliéfy Višnuova chrámu pokračují příběhy o Krišnovi. Když víte, který příběh sledujete, promění se návštěva z prohlídky památek na čtení 1 200 let starého ilustrovaného textu.

Architektura a atmosféra

Architektonicky jde o dvě odlišné návrhové filozofie. Borobudur je horizontální: stupňovitá pyramida z devíti navrstvených plošin — šest čtvercových dole, tři kruhové nahoře — korunovaná centrální stúpou. Prožíváte ji chůzí, výstupem úroveň po úrovni, a vrcholem je otevřená vrcholová terasa se 72 perforovanými stúpami, z nichž každá obsahuje sochu Buddhy, uspořádanými kolem centrální kopule. Nálada je meditativní, kontemplativní, panoramatická — navržená jako trojrozměrná mandala, kterou procházíte. Silueta má malou vertikálnost; monument spíše sedí na krajině, než by z ní vyrůstal.

Prambanan je opakem: agresivně vertikální, se strmými věžemi, profilem téměř gotický. Centrální Šivův chrám se tyčí do výšky 47 metrů, po stranách jej doprovázejí chrámy Brahmy a Višnua a naproti němu stojí tři menší svatyně vahana pro jízdní zvíře každého božstva — býka Nandiho, labuť Hamsu a orla Garudu. Chrámový komplex Sewu na severu přidává další rozsáhlý buddhistický areál (ano, buddhistický — záměrné mezináboženské párování) s vlastním soustředným uspořádáním strážných chrámů. Nálada je dramatická, sochařská, téměř divadelní, zejména za soumraku, kdy jsou věže nasvíceny. Zatímco Borobudur zve ke klidu, Prambanan odměňuje pohyb kolem své centrální osy.

Reliéfy odměňují odlišný druh pozornosti. Panely Borobuduru jsou jemné, vyprávěcí, sekvenční — procházíte cestu. Panely Prambananu jsou ostřejší, kompaktnější, dramatičtější ve svém vytesání — stojíte a čtete scénu po scéně. Kámen je na obou místech podobný (sopečný andezit těžený poblíž Merapi), ale Borobudur zvětral do jednotnější šedi, zatímco lépe chráněné povrchy Prambananu stále ukazují zřetelnější tesařskou práci v postavách. Fotografové obvykle nacházejí v Borobuduru studii opakovaných forem a vzorů, v Prambananu pak studii siluety a stínu.

Kdy navštívit který chrám — východ, nebo západ slunce

Borobudur je chrámem východu slunce. Jeho vrcholová plošina obrácená na východ hledí směrem k sopkám Merbabu a Merapi a specializovaný program pro východ slunce — brány se otevírají před 05:00 — je typickým zážitkem už od 90. let. Odměnou je řada stúp zachycujících první světlo na pozadí mlhy, džungle a sopečných vrcholů. Západ slunce v Borobuduru je příjemný, ale nevýrazný, částečně proto, že geometrie monumentu upřednostňuje východní stranu, a částečně proto, že sopky na západě bývají v pozdním odpoledni obvykle zahalené mraky. Pokud si pro Borobudur musíte vybrat jednu denní dobu, zvolte svítání.

Prambanan je chrámem západu slunce. Věže Trimúrti jsou obráceny na východ, což znamená, že západní světlo v pozdním odpoledni zebra napříč jejich vytesanými fasádami a prodlužuje jejich stíny přes centrální nádvoří. Z vnějšího prostranství na západní straně sledujete, jak věže v posledních 30 minutách světla zachytí rezavě-bronzové teplo, než se rozsvítí reflektory a silueta se zaostří proti tmavnoucí obloze. Balet Rámájana v úterý, čtvrtek a sobotu večer — venku od května do října, uvnitř od listopadu do dubna — přirozeně prodlužuje návštěvu do celého večera. Východ slunce v Prambananu je fajn, ale ne ikonický; brány se neotevírají dříve než v 06:30, takže o první světlo zcela přijdete.

Kombinace obou v jednom dni

Kombinace Borobuduru a Prambananu v jednom dni je dlouhá, ale odměňující trasa, kterou každý rok absolvují tisíce cestujících. Standardní postup je vyzvednutí z hotelu kolem 03:30 nebo 04:00, příjezd do Borobuduru před 05:00 na program pro východ slunce, klidná procházka a snídaně kolem monumentu do zhruba 09:30, poté zpáteční cesta do Yogyakarty na dopolední odpočinek. Oběd ve městě kolem 12:30, poté nespěchaný odjezd v 14:00 na východ do Prambananu s příjezdem do 15:00 na pozdně odpolední procházku, západ slunce a — pokud to časově vyjde — balet Rámájana v 19:30. Návrat do hotelu bývá obvykle mezi 22:00 a 22:30.

Zda se o to pokusit v jednom dni, nebo si to rozdělit na dva, závisí na vašem cestovním tempu. Jednodenní přístup je efektivní a dobře podporovaný zkušenými řidiči a průvodci, ale je opravdu náročný, zejména v období dešťů, kdy odpolední bouřky mohou narušit prambananskou část. Dvoudenní přístup — Borobudur první den, Prambanan a Rámájana druhý den — vám dá klidné poledne na obou místech, prostor pro nečekané počasí a možnost vidět candi bez spěchu kvůli večernímu uzavření. Dva dny obvykle doporučujeme cestujícím nad 60 let, rodinám s malými dětmi nebo návštěvníkům v období dešťů mezi listopadem a březnem.

Užitečnou třetí možností je takzvaný den zlatého trojúhelníku: východ slunce v Borobuduru, časně odpolední návštěva menších chrámů Plaosan nebo Kalasan ve východním komplexu (často přehlížených) a Prambanan na západ slunce a balet. To přidává zhruba 90 minut jízdy navíc, ale odměňuje cestující se zájmem o širší krajinu jávských chrámů 9. století, z níž jsou dva slavné monumenty jen dvěma největšími součástmi. Jednodenní výlet se soukromým řidičem lze přizpůsobit vašemu letovému rozvrhu, preferovanému tempu a chuti na časný start.

Proč někteří cestující preferují jeden chrám před druhým

Cestující, které si víc podmaní Borobudur, obvykle přitahuje jeho meditativní atmosféra, choreografie výstupu na třístupňovou mandalu, nedostižné divadlo východu slunce s kouřící sopkou Merapi na obzoru a sama velikost více než 2 500 reliéfních panelů a 504 soch Buddhy na jediném monumentu. Je to kontemplativnější z obou návštěv a odměňuje cestující, kteří se chtějí zpomalit, číst vyřezávané reliéfy postupně a strávit čas na vrcholové plošině sledováním proměn světla. Fotografové, kteří preferují vzory, geometrii a atmosférický opar, obvykle dávají přednost Borobuduru.

Cestující, které si víc podmaní Prambanan, obvykle reagují na jeho vertikální dramatičnost, ostřejší sochařskou kvalitu reliéfů, propojení eposu Rámájany se živým večerním tanečním představením a přechod od západu slunce k nasvícenému chrámu, kterému se Borobudur nevyrovná. Je to divadelnější z obou návštěv a odměňuje cestující, kteří chtějí jeden dramatický vrchol místo pomalého stupňování. Fotografové, kteří preferují siluety, dlouhé stíny a noční fotografování, obvykle dávají přednost Prambananu. Pokud máte čas na obojí, zjistíte, že se navzájem doplňují, spíš než soupeří — a volba mezi nimi je otázkou nálady, ne kvality.