Co vidět v Prambananu

Trimúrti — Šiva, Brahma a Višnu

Tři centrální věže jsou uspořádány na ose sever–jih a všechny míří na východ, což je důvod, proč pozdně odpolední návštěva zachytí západní světlo zebrající napříč jejich vytesanými fasádami a prodlužující stíny po dlažebních kamenech nádvoří. Šivův chrám uprostřed je nejvyšší a architektonicky nejsložitější, tyčí se do výšky 47 metrů se základnou širokou 34 metrů a půdorysem rozděleným do pěti komor. Východní komora, dostupná hlavním schodištěm, se otevírá do centrální svatyně obsahující třímetrovou stojící sochu Šivy Mahádévy. Tři další komory, orientované na sever, jih a západ, obsahují sochy Durgy zabíjející buvolího démona (sever — místně známá jako Loro Jonggrang, štíhlá panna ze zakladatelské legendy chrámu), mudrce Agastji (jih) a Ganéši (západ). Východní vchod lemují menší strážní svatyně zasvěcené Mahákálovi a Nandhísvarovi, dvěma sveřepým průvodcům Šivy, kteří chrání vnitřní svatyni před okolním světem.

Brahmův chrám stojí jižně od Šivy a Višnuův chrám severně, každý 33 metrů vysoký a 20 metrů široký, každý s jedinou komorou se sochou božstva. Brahma je zobrazen se čtyřmi tvářemi, představujícími jeho dohled nad čtyřmi světovými stranami a jeho roli stvořitelského boha hinduistické Trimúrti; Višnu, ochránce, drží své atributy lasturu, disk, palcát a lotos. Vytesané reliéfy na vnitřních balustrádách těchto tří chrámů jsou uměleckým srdcem komplexu: epos Rámájany se rozvíjí napříč chrámy Šivy a Brahmy (počínaje východním vchodem a čtený po směru hodinových ručiček — obcházení pradakšina), zatímco Višnuův chrám nese scény z Krišnájany, čerpané z Bhágavata Purány. Pomalé čtení proti směru hodinových ručiček by bylo na aktivním hinduistickém posvátném místě vážnou kulturní chybou; vždy se pohybujte s chrámem, ne proti němu, a vytesaný příběh se rozvine v pořadí, které zamýšleli umělci.

Chrámy vahana — Nandi, Hamsa a Garuda

Přímo naproti každé věži Trimúrti, na východní straně vnitřního nádvoří, stojí menší chrám zasvěcený vahaně daného božstva — zvířecímu vozidlu, na kterém je bůh tradičně zobrazován, jak cestuje vesmírem. Chrám Nandi stojí naproti Šivovi a je ze všech tří nejlépe dochovaný: uvnitř je mohutná socha posvátného býka Nandiho, klečícího v klasické póze, po stranách doprovázená dvěma dalšími reliéfy zobrazujícími boha Slunce Súrju jedoucího na voze taženém sedmi koňmi a boha Měsíce Čandru na voze taženém deseti koňmi. Přítomnost Súrji a Čandry vedle Nandiho je jedním z neobvyklejších ikonografických seskupení na Jávě a odmění vás několika tichými minutami v komoře, než budete pokračovat dál. Komora zůstává chladná i v pozdním odpoledni a ohlazený lesk na bocích Nandiho ukazuje, kde po staletí oddaní pokládali na býka uctivou ruku.

Chrám Hamsa naproti Brahmovi byl původně zasvěcen posvátné labuti (nebo huse), která slouží jako Brahmovo vozidlo; jeho komora je dnes prázdná, původní socha se ztratila během staletí zemětřesení, sopečného popela a rabování. Chrám Garuda naproti Višnuovi kdysi ukrýval sochu muže-orla Garudy, velkého vozidla Višnua a národního symbolu moderní Indonésie, který je součástí státního znaku i ocasní plutvy aerolinek Garuda Indonesia; jeho komora je rovněž prázdná. I bez svých soch definují tři chrámy vahana geometrii vnitřního nádvoří a symetrii každodenního posvátného průvodu. Projít celý vnitřní okruh — Šiva, Brahma, Višnu a poté zpět přes Nandiho, Hamsu a Garudu — trvá nespěchaným tempem zhruba 45 minut, déle, pokud se zastavíte u reliéfů.

Menší svatyně a zříceniny perwara

Osm menších staveb dotváří vnitřní ohradu a tiše ukotvuje geometrii centrálního prostranství. Dva chrámy Apit lemují nádvoří na severu a jihu, možná původně zasvěcené Lakšmí a Sarasvatí, ačkoli jejich komory jsou dnes prázdné a zasvěcení se vyvozuje z ikonografických fragmentů, nikoli z nápisů. Čtyři malé svatyně Kelir stojí jako nízké clony u kardinálních vchodů vnitřní zdi a blokují přímý výhled do vnitřních svatyní klasickým hinduistickým způsobem zahalování posvátného před profánním, a čtyři malé svatyně Patok zaujímají vnitřní rohy jako hraniční značky. Žádná z nich není sama o sobě dramatická, ale společně vyjadřují propracovanou kosmologickou symetrii komplexu: centrální horu (Šiva), boční vrcholy (Brahma a Višnu), obklopující strážce a clonové svatyně a za nimi vnější kruh zbožných obětin.

Tímto vnějším kruhem je pole perwara. Původní komplex z 9. století obsahoval čtyři soustředné řady malých vedlejších chrámů — 44, 52, 60 a 68 svatyní od nejvnitřnější řady směrem ven, celkem 224 chrámů perwara plus centrální skupina. Většina z nich se během staletí zřítila kvůli zemětřesením, sopečnému popelu z blízké sopky Merapi a odcizování kamene. Podle nedávných restaurátorských zpráv je plně rekonstruováno pouze šest perwara; zbytek přežívá jako obrysy základů a hromady navršeného kamene na travnaté pláni na východ, sever a jih od vnitřních zdí. Procházet se mezi nimi v klidné všední odpoledne, s centrálními věžemi za zády a polem zřícenin před sebou, je jednou z nejatmosféričtějších částí návštěvy a chvílí, o níž nám mnoho cestujících později říká, že jim utkvěla v paměti nejdéle.

Candi Sewu — buddhistický komplex 800 metrů na sever

Většina návštěvníků opouští Prambanan, aniž by si uvědomila, že stejná vstupenka je zavede, pěšky nebo malým elektrickým kyvadlovým vozidlem, 800 metrů na sever ke Candi Sewu — druhému největšímu buddhistickému chrámovému komplexu v Indonésii po Borobuduru a pozoruhodnému protějšku hinduistické monumentality hlavního candi. Sewu, postavené koncem 8. století, o něco dříve než samotný Prambanan a za buddhistické dynastie Šailéndrů, která zadala i stavbu Borobuduru, bylo původně známé pod sanskrtským jménem Manjušrígrha (Dům Mandžušrího), potvrzeným nápisy objevenými na místě v roce 1960. Jávský název Sewu znamená „tisíc" a odráží místní legendu o mytickém rozsahu chrámu; historický komplex ve skutečnosti obsahuje 249 staveb uspořádaných v soustředných kruzích vedlejších svatyní kolem jednoho centrálního křížového chrámu o průměru 29 metrů, který se tyčí zhruba 30 metrů nad okolní pláň.

Nejnápadnějším vizuálním prvkem v Sewu, a jedním z nejvíce fotografovaných detailů v obou komplexech, je dvojice velkých strážných soch dvarapala, které lemují každý ze čtyř kardinálních vstupů do centrálního chrámu. Vytesané v kleku, svírající těžké kyje, s vystouplýma očima a vyceněnými tlamami, jsou pozoruhodně dobře dochované ve srovnání se zbytkem areálu a patří mezi nejlepší příklady středojávské strážní sochařiny. Kontrast s klidnými hinduistickými božstvy Prambananu je výrazný, a to záměrně: vnitřní komory Sewu byly mahájánovými buddhistickými meditačními prostory, zasvěcenými bódhisattvovi Mandžušrímu, ztělesnění transcendentní moudrosti. Na nespěchanou procházku komplexem počítejte 30 až 40 minut. Kyvadlová doprava od hlavní brány Prambananu jezdí často a je zahrnuta ve standardní vstupence; v chladnějším dni suchého období je odměňující variantou procházka spojovacím parkem.

Candi Plaosan — chrám hinduisticko-buddhistického manželství

Kilometr severovýchodně od hlavního komplexu Prambananu, mimo hranice areálu se vstupenkou a jen krátkou jízdou daleko (funguje stejně dobře taxametrová sdílená jízda i domluvené auto z vašeho hotelu v Yogyakartě), je Candi Plaosan nejodměňujícím rozšířením výletu pro cestující s hlubším zájmem o náboženskou historii Jávy. Komplex leží ve vesnici Bugisan v regentství Klaten, uprostřed pracujících rýžových polí, a byl postaven v polovině 9. století — jeho nápisy jsou datovány mezi roky 825 a 850 — Pramódhavardhaní, princeznou buddhistické dynastie Šailéndrů, a jejím hinduistickým manželem Rakai Pikatanem z linie Sandžajů. Sňatek mezi buddhistickou královnou a hinduistickým králem historikové obecně vykládají jako okamžik formálního smíření mezi dvěma velkými náboženskými tradicemi Jávy a Plaosan je jeho architektonickou připomínkou: buddhistický chrám zřízený v centru hinduistického státního útvaru.

Areál je rozdělen na dva komplexy: Plaosan Lor na severu a Plaosan Kidul na jihu, původně jeden souvislý komplex. Dohromady obsahují 174 staveb — 116 stúp a 58 svatyní — z nichž většina je mnohem menší než centrální candi, uspořádaných na zatravněném prostranství, kam zavítá jen zlomek návštěvníků Prambananu. Zemětřesení v Yogyakartě v roce 2006 způsobilo značné škody a podnítilo vykopávkový program, který pomalu obnovil oba hlavní dvojité chrámy; okolní stúpy zůstávají jen částečně rekonstruované. Pro fotografy je pozdně odpolední světlo v Plaosanu měkčí a nižší než v Prambananu, protože samotné chrámy jsou menší, a okolní rýžová pole zachycují zlato slunce suchého období. Plaosan není součástí standardního půldenního programu Prambananu; snadno se přidá jako 45minutové rozšíření před návratem do Yogyakarty.